Možná si někdo řekne, že myšlenka záměru je čirou spekulací. Ale pokud se podíváme na strategii komunistů v padesátých a dalších desítkách let a uvědomíme si, že v politice po Listopadu hráli komunisté nadále prim, pak až tak daleko od pravdy nebudeme. Udržení venkova a jeho obyvatel v určité tenzi, naštvanosti oproti podmínkám obyvatel měst (rozdmýchávání nenávisti, zášti), omezení možností rozvoje venkova, omezení uplatnění mladých v místě svého domova, kde vyrůstali (zpřetrhání vazeb), doslova likvidace malého a středního podnikání a farmaření (byrokracie, neustálé kontroly a buzerace hygieny, hasičů, FÚ, apod.) – to vše byly praktiky komunistů, které pokračovali po Listopadu a jsou běžnou praxí dodnes.

Jaké pravomoci a jaké podmínky pro obce nastavili tvůrci Ústavy ČR v době, kdy (a to je potřeba si uvědomit) byli u moci vysoce centralisticky nastavení jedinci (většinou bývalí komunisté, estébáci, prognostici)? Obce jsou v Ústavě postaveny (stejně jako občané) úplně mimo možnost vlivu na tvorbu pravidel (zákonů). Kolik tedy dostanou peněz (kolik jim bude z centra přerozděleno) je závislé jen a pouze na rozhodnutí vládnoucí politické garnitury (= většiny poslanců ve Sněmovně  >>). Podmínky jsou poslanci nastavovány v zákoně o rozpočtovém určení daní č. 243/2000 Sb. – tzv. RUD. No a vzhledem k tomu, že se obce mohou proti jeho znění a změnám de facto i de iure stavět třeba na hlavu, dochází ze strany špatně hospodařících vládnoucích garnitur k neustálým pokusům sebrat co nejvíce prostředků především menším městům a obcím.

Jistě, obce mohou být součástí nějakých organizací (např. Sdružení měst a obcí) Jenže s těmi poslanci mohou, ale také právě nemusí jednat.  No a tyto organizace také nemusí mít v čele vedení, která by „kopala“ za malé a střední obce.