Propojení politiky a byznysu v ČR
Provázanost politiky a byznysu v ČR po Listopadu? MAPOVÁNÍ.CZ
Přehled o počátcích propojení politiky a businessu je asi nejlépe vidět v projektu Petra Havlíka Mapování (mapovani.cz), který si klade za cíl popsat vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem v České republice v době od Listopadu po současnost. Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy došlo nejen největší redistribuci majetku od nástupu komunistů k moci po roce 1948, ale také k redistribuci moci a vlivu.
„Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou. Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.“
Jan Urban: Česko jako dvojka za korupcí prolezlou genocidní putinovskou diktaturou
V květnu 2023 publikoval Časopis The Economist studii, která zařadila ČR na více než nelichotivé 2. místo ve svém celosvětovém indexu klientelistického kapitalismu za rok 2023 , což naznačuje, že v zemi je nezdravě vysoký počet miliardářů, kteří své bohatství získávají prostřednictvím vztahu se státem. Jan Urban na Hlídacím psu napsal:
„Citovaná studie The Economist – přesněji jeho globální analytické instituce The Economist Intelligence Unit, zaměstnávající přes sedm set expertů z celého světa – je asi dosud nejdrsnějším zahraničním odsouzením celé české polistopadové politiky.
České společnosti po listopadu 1989 nic nebránilo vystavět skutečný právní stát, rámec fungující tržní a vzdělanostní ekonomiky, a k tomu nezkorumpovaný systém politických stran a jejich soutěže.
Po více než třiceti letech je načase přiznání, že to prostě neuměla a rozhodující část její politické elity to ani nechtěla. Od počátku vítězná symbióza formální demokratické politiky a ekonomiky, vyváděné ze státního do soukromého vlastnictví, neměla žádné právní ani mravní mantinely.
Karikatury „politických stran“ ODS a ČSSD, určujících prvních přinejmenším dvacet let proměnu české společnosti, neměly nikdy zájem na ničem jiném, než na výstavbě klientelistického pseudokapitalismu s výhodami pouze pro vyvolené a svojí „politice“ přítulné.
Systém, který vznikl, jen potvrdil kdysi totalitní formu propojení politiky s převážnou částí ekonomiky. Jen ji „privatizoval“ a doplnil novým fenoménem „dotační ekonomiky“, politikou motivovanými finančními injekcemi spolupracujícím subjektům a projektům.
Vzniklý systém nebyl ani pravicový, ani levicový, jen otevřeně korupční. Byl postavený na předstírání, kterému tolik napomáhala nejen nezkušenost novinářů, ale i prodejnost soustavy právní ochrany občanů a většiny justice i univerzitního vzdělání.
Je jen logické, že ikony „devadesátek“, jako byli Václav Klaus a Miloš Zeman, teď končí u porozumění pro fašizující extrémy a putinovské či čínské komunistické vidění světa.“
Nic neusvědčuje dosavadní politické garnitury v propojení s byznysem víc, než odpor k zákonu o lobbingu
Lukáš Kraus na serveru Deník Referendum napsal v článku České vzlety a pády schvalování regulace lobbování:
Lobbování je legitimní, ba dokonce důležitou součástí demokratického procesu. Poskytuje mnohdy užitečné informace politikům a dalším veřejným činitelům, a tak může docílit informovanějšího, odpovědnějšího a inkluzivnějšího rozhodování. Pokud však lobbing není regulován a probíhá netransparentně, může podkopávat důvěru veřejnosti ve spravedlivost rozhodování o veřejných politikách. Pravidla transparentního lobbování proto musí poskytnout férovou příležitost různým zájmovým skupinám, nikoli privilegovaným entitám.
O problematice propojení politiky a byznysu se mluví od devadesátých let, kdy došlo největšímu přerozdělení majetku státu od 2. světové války. O regulaci lobbingu se v ČR diskutuje 15 let. Poslanci dělali mnoho let vše pro to, aby zákon o lobbingu nemusel být schválen. Nakonec k tomu byli donuceni. Nikoli ale občany, novináři, veřejností. Ale dotlačily je k tomu peníze. Jak jinak, že? Zákon nakonec (po 35 letech od Listopadu) přijali pod hrozbou, že ČR přijde o minimálně 15 miliard z peněz EU. Nicméně se poslanci postarali o to, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Zákon přijali v podobě, který je k pláči i smíchu zároveň.
Vrcholem arogance poslanců byly pozměňovací návrhy, které psaly přímo lobbisté firem nebo zájmových organizací. Více k tomu napsal např. iRozhlas v článku Lobbisté jako autoři výjimek k zákonu o lobbingu? ‚Netrápí mě, kdo napsal první čárku,‘ říká poslankyně:
Telekomunikační závod PPF, lékařská komora či sdružení měst a obcí. Část změn k zákonu o lobbingu, který se diskutuje v Poslanecké sněmovně, nepochází přímo od samotných zákonodárců, autorství patří zájmovým organizacím. Ukazují to metadata navrhovaných výjimek dohledatelných na webu dolní komory, jak zjistily iROZHLAS.cz a Radiožurnál. Praxi, kdy se lobbisté snaží ovlivnit legislativu ve svůj prospěch, by měl zprůhlednit právě chystaný zákon.
Například u pozměňovacího návrhu, který předkládá poslankyně ODS Eva Decroix, je ve vlastnostech dokumentu uvedena jako autorka Jana Hays, manažerka pro regulaci v telekomunikační společnosti CETIN spadající do skupiny PPF. Sama sebe prezentuje na sociálních sítích jako komunikační spojku mezi firmou a úřady.
Propojení byznysu a politiky ohrožuje legitimitu systému
Podobných titulků a článků k tomuto tématu, jako je tento z roku 2009 od Kateřiny Perknerové (deník.cz), bylo napsánu mnoho. Marně. Z řad zákonodárců (poslanců a senátorů) si to evidentně nikdo nemyslí. To by se totiž jistě hlasitě ozval.
Propojení byznysu a politiky je důsledkem špatného polistopadového centralistického systému v ČR. Jestliže systém země (ne)funguje tak, že politici a úředníci vědí, že se jim nic nemůže stát, když se tak nějak obchodně s byznysem propojí, že jsou na ně kontrolní mechanismy krátké, pak zbývá spolehnout se na jejich morálku a svědomí. Jenže, ono je tak těžké odolat vůni peněz, dovolených na jachtách, kouzelných ostrovech atd. atd., že?
Jestliže je tedy systém nastaven tak, že si pouhá většina poslanců může schválit zákony jak se jim zlíbí a jak potřebují pouhou většinou ve Sněmovně a nikdo s tím nic nenadělá, pak není divu, že výše uvedené titulky a články čteme neustále. Poslanci dobře vědí, že v Ústavě ČR neexistuje možnost, aby někdo jejich rozhodnutí zvrátil. Zvlášť patrné to vždy bylo (a dodnes je) u hlasování o zákonech nebo změnách zákonů, které jsou „výhodné“ pro politiky a politické strany či hnutí. V ten moment padá hraní si na pozici a opozici a nastupuje souhra. V tomto směru se za vice než 35 let nestalo, že by se nedohodli i ti největší političtí rivalové (nebo kteří tak před veřejností vystupovali).
Tak dlouho se politici kvůli vlastním zájmům bránili regulaci propojení byznysu a politiky, až si jeden megabyznysmen (oligarcha) založil politickou stranu a jeho koncern ovládl celý stát – nejen politiku, ale i média (veřejné mínění) a své lidi dosadil do vedení různých státních úřadů a organizací.
Paradox? Ne. Logický důsledek toho, o čem zde píšeme – v ČR je zcela vadný a zneužitelný systém.
Vrcholem arogance moci se stalo propojení politiků s podsvětím (vyprání špinavých peněz pomocí státu) - Bitcoinová aféra
Jak hluboko může klesnout jednání politiků a úředníků státu, se ukázalo v tzv. Bitcoinové aféře. Politici a úředníci dokonce ministerstva spravedlnosti, potažmo vlády, ministerstva financí a dalších osob kývli na návrh podsvětí, aby jim za úplatu zařídili přístup k mnoha miliardám peněz, jejichž původ zcela jednoznačně nebyl čistý. Desítky a desítky osob o tomto záměru muselo vědět. NIKDO PROTI TOMU NEPROTESTOVAL. Veškerá jednání zainteresované osoby před veřejností tutlaly mnoho měsíců a na povrch tento „kšeft státu“ vyplaval až vlastně náhodou.
Co bude následovat? Kam ještě hlouběji do bahna mohou politici naši zem před celým světem potopit?
