Advokátní úschovy
Desítky let ignorace lidských tragédií, kterým „systém“ jen přihlížel
Kauza advokátky Sukové a její dcery, které připravili 44 rodin o více než 160 milionů korun není jediným případem zpronevěr uložených peněz klientů v advokátních úschovách.
Podle iniciativy „NE! Advokátní Úschově“ je jednalo o nejméně 20 velkých případů za 25 let, v nichž zmizely stovky milionů – jednou 233, jindy 99, 65, 84, 153 či 157 milionů. Celková škoda přesahuje závratnou jednu miliardu korun (1 000 000 000 Kč).
Leopold Kohr už v roce 1957 ve své knize Rozpad národů říká: „Kdykoli je něco špatně, něco je příliš velké.“
Pokud politici, úředníci a Česká advokátní komora tolerovali desítky let tak obrovský problém, je někde něco obrovsky špatně.
Politici, vedení ČAK a mnozí další se tváří, že jde o selhání jednotlivců, ale zcela zjevně jde o selhání celého systému.
Stát 25 let nekonal, Česká advokátní komora zavírala oči a běžní lidé přicházeli o celoživotní úspory. Kdokoli s minimem empatie si dokáže představit, co to znamená: ztracené bydlení, zhroucené rodiny, zničené zdraví, psychické kolapsy i dokonce fatální důsledky. Za miliardou ukradenou advokáty stojí stovky lidských tragédií.
Jak je možné, že zástupci lidu – zejména v ústavněprávních výborech – už po prvních případech nepřijali kroky k nápravě? Proč ministerstvo spravedlnosti celá léta neřešilo zjevně děravý systém? Proč Česká advokátní komora, která má dohlížet na etiku svého stavu, chránila po celou dobu jen a jen sebe? Proč banky nechránili peníze klientů, které si u nich ukládali advokáti na speciálních účtech určených pro úschovy?
Jejím posláním je vykonávat samosprávu advokacie a tím chránit a garantovat kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty.
Nikdo se za více než 20 let jasně a otevřeně nepostavil na stranu poškozených. Až když se ozvali sami poškození a vznikla iniciativa „NE! Advokátní Úschově“, za podpory senátorky Hany Kordové Marvanové, začalo se o problému konečně veřejně mluvit.
Novela zákona o advokacii – náplast, která je ale opět velmi problematická
Po letech mlčení přišlo konečně ministerstvo spravedlnosti s návrhem novely zákona o advokacii. Parlament ji schválil (2025) a prezident podepsal. Novela sice zavedla garanční fond, ale ve skutečnosti přinesla další zcela nedokonalý a byrokratický labyrint.
Prostudovali jsme novelu i Usnesení sněmu ČAK ze dne 3. října 2025 o Garančním fondu České advokátní komory – a podle následujícího soupisu problémů je zcela zjevné, že na občany i poškozené z minulosti se většinou politiků i ČAK opět nemyslelo. Některé body jsou doslova šokující.
Zásadní problémy novely a garančního fondu:
- Žádná retroaktivita – na náhradu dosáhnou jen poškození z úschov vzniklých až od 1. 1. 2026; všichni dřívější poškození (např. kauzy typu Suková) jsou vyloučeni.
- Vysoká důkazní laťka a podmínky – klient musí doložit pravomocný trestní rozsudek, že škoda není kryta pojištěním, a předložit i přehled již vymožených plnění; bez toho nárok nevznikne. To v praxi znamená léta čekání.
- Nárok jen při řádně nahlášené úschově v EKÚ – pokud advokát úschovu nenahlásil do Elektronické knihy úschov, může mít klient problém nárok vůbec uplatnit (přenáší se riziko pochybení advokáta na klienta).
- Nízké limity na jednu úschovu – stropy 2,5 mil. Kč (obecně) a 5 mil. Kč (kupní cena bytu/domu k bydlení) často nepokrývají reálné ztráty u dnešních transakcí.
- Roční režim výplat + možné krácení – o náhradách se rozhoduje jen 1× ročně a při nedostatku peněz může dojít k poměrnému krácení a přesunu doplatků do dalších let (nejistota okamžité pomoci).
- Celkový strop fondu pouze 150 mil. Kč – po dosažení stropu se odvody pozastavují; to může fond v období více škod rychle vyčerpat.
- Financování jen z poplatků 500 Kč za úschovu – náklad je sice formálně na advokátovi, ale v praxi se přenese na klienta; zároveň ani nový systém neřeší žádné „polštáře“ z úroků či pojištění.
- Není řešeno nakládání s úroky z klientských peněz ani výnosy fondu – žádný mechanismus pro rychlejší a stabilnější financování (na rozdíl od západní praxe).
- Slabá odpovědnost správce – zákon ani usnesení opět neobsahují sankční režim vůči ČAK při chybné nebo zpožděné správě fondu; klient tak nemá jasnou procesní obranu vůči (ne)činnosti správce.
Jinými slovy – systém, který měl občany chránit, je znovu nastaven hlavně tak, aby chránil advokáty a instituce.
V Evropě existují různé garanční nebo kompenzační fondy
Rozdíly jsou ale zásadní: český model (ČAK 2025) skýtá významná rizika pro případné poškozené klienty advokátních úschov. To občané západoevropských zemí mají u fondů své složené finance ochráněné výrazně spolehlivěji.
Asi nejlépe jsou vidět rozdíly v následující tabulce.
Úroky z úschov jdou do miliard = řešení, které země Evropy využívají. My v ČR nikoli.
Do advokátních úschov vloží občané ČR ročně obrovskou sumu – cca 400 miliard korun.
Jsou to právě tyto peníze „navíc“ (úroky), které mohly řešit od zavedení advokátních úschov v roce 1996, možné excesy okolo advokátních úspor. Nestalo se. Co je ale opravdu neospravedlnitelné je, že toto řešení nenavrhlo ministerstvo nebo nenapadlo nikoho ze zákonodárců, když se připravovala novela zákona o advokacii, která byla schválena v roce 2025.
Přitom v zemích Evropy jsou úroky (buď celé jako ve Francii, nebo část z mnich popř. jako mikro-úroky) právě řešením jejich garančních fondů nebo nadací.
Abychom si ukázali, jak mohlo řešení pro ČR vypadat.
Podívejme se na odhad finančního potenciálu:
Počet úschov ročně ~60 000
Průměrná výše úschovy ~7 mil. Kč
Celkový objem úschov v systému ~420 mld. Kč
Průměrná doba trvání úschovy 2–3 měsíce
Průměrný roční úrok (2024–2025) 4 % p.a.
Roční úrok z 420 mld. Kč = ~16,8 mld. Kč (pokud by byly uložené celý rok). Reálně (při průměrné době úschovy 3 měsíce) ~4,2 mld. Kč úroků ročně.
Pokud by 5 % těchto úroků šlo do fondu, fond by získal: cca 210 milionů Kč ročně – bez jediného poplatku od klienta.
To by plně nahradilo 500 Kč odvod advokátů (kteří si tyto peníze stejně vyberou od klientů v navýšeném poplatku) i současný nízký strop garančního fondu 150 mil. Kč .
A ještě by se postupně mohli vyplatit i poškození z let předchozích, kteří se ani soudně svých peněz od zlodějů-advokátů nedomohli.
ČR je jediná země ve srovnání s Francií, Rakouskem, Německem, UK, Švýcarskem či Nizozemskem,
kde úroky nejsou ani povinné, ani kontrolované, ani případně systémově využité.
